Gastrofóry a jiné věci k smíchu

aneb Můj nejoblíbenější prezident

Česká a evropská gastronomie by byla chudší, kdyby ji Jiří Mevald svou výraznou přítomností neobohacoval. Nebylo jistě náhodou, že v časech šedého bezčasí, na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých minulého století, byl zvolen prezidentem našeho Klubu přátel stravování v přírodě. Název toho spolku by snad mohl připomínat jiná uskupení, například Svaz československo – sovětského přátelství, jehož účelem bylo zostřené přátelství se sovětskými soudruhy. Účelem tohoto našeho klubu přátel byla zcela dobrovolná kulinární a společenská činnost. Spojoval nás zájem o dobré jídlo podávané v přírodním prostředí a snaha uniknout z hájemství vládnoucí blbosti do říše radosti. Programem byly pikniky, různé grilovací párty a kulinářské pokusy.

Ano, pro Jirku je jídlo radost. Sám skvěle vaří a dobře zná gastronomický svět. Jeho fotografické Gastrofóry ukazují, jak dobře rozumí problematice klasické i moderní gastronomie a jak je si vědom všech úskalí, s nimiž je praktická gastronomie spojena. Výsledkem je záznam některých neopakovatelných okamžiků plných čistého nevykalkulovaného humoru. Pak je tu další soubor fotografií se zcela jednoznačným názvem – Smích. Zde se představuje jako neúnavný poutník za  lidským porozuměním a úsměvem. Věří, a my rádi věříme s ním, že život žitý s úsměvem může být docela snesitelný.

Známe se s tím člověkem jen asi padesát let. A tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že ze všech prezidentů, které znám a které si pamatuji, je mým nejoblíbenějším. Je velmi pravděpodobné, že si ho taky oblíbíte, ale nechám to na vás…

Pavel Kácha

Fotografie – Gastrofóry

Fotografie – Smích