1944 – Manželům Anně a Rudolfovi Mevaldovým se v Jičíně narodil synek v pořadí už sice několikátý, ale sláva byla stejně převeliká. Šťastný otec Rudolf uzamkl fotoateliér o pár hodin dřív a sezval kamarády domů (byl to necelý rok před koncem války) na štamprličku. První kočárková vyjížďka směřovala alejí lip k Valdicím a starší (téměř o 13 let) bratr Karel dostal pohlavek, protože chtěl do kočárku přisednout. Za jiné prohřešky vůči Jiříčkovi jich schytal více i později.
1954 – Školák Jirka nosil domů na základce samé jedničky a tak dostával hned sladkou odměnu dvakrát. Jednou za vysvědčení, druhou k červencovým (2. 7.) narozeninám. V létě toho roku měl na rodinném výletě v Libosadu první rande, dostal „nové“po bratrech repasované kolo (šlapací) a v zimě si na zamrzlém jičínském rybníku Kníže vyrazil přední zub.
1964 – Jako syn živnostníka a podnikatele si musel studium na vysoké škole zasloužit roční brigádou s lopatou na výstavbě drůbežářského komplexu v Xaverově. Tam se naučil spoustě věcí i praktických a oblíbil si pivní mok. Tak přišel na Karlovu Univerzitu náležitě vybaven a mohl zasednout ve společnosti pivařů vybraných. U stolu sedával i s Halasem – Honzou a tedy s juniorem či Andrejem (Nikolajem) Stankovičem.
1974 –Kamarádi si ho dobírají, že je vyjímečný případ v historii armád Varšavské smlouvy, protože odmítal odejít do civilu (měl časté služby v kuchyni) a uniformu svlékl až poté, co mu prý generál Šejna slíbil místo v nakladatelství Naše vojsko. Jako nevoják zde strávil v propagaci 12 let. S bývalými spolužáky, kteří absolvovali vojnu v tehdejších vojenských časopisech, často vyjížděl „do terénu“, kde se zdokonaloval v kuchařském umění. Dokonce tak, že se stal doživotním prezidentem Klubu přátel stravování v přírodě!
1984 –To už pracoval v agentuře Orbis a přestal být štamgastem ve věhlasných podskalských podnicích U Trajců a U tří božích bojovníků. Vypracoval se na šéfa česko-německého listu NeuePragerPresse, zlepšil se v němčině, ale zhoršila se mu podagra čili dna. Ze zdravotních důvodů byl definitivně vyřazen z vojenského seznamu. Do kuchařské encyklopedie vstoupil v té době přípravou nadívané štiky a úpravou jiných ryb, sýrových a masových koulí či jičínskou roládou, a módními čínskými specialitami.
1994 – Ač svou sportovní duší sparťan přestoupil do Expresu a s ním se stěhoval od Jelínků (12% Prazdroj) na Smíchov k Pijasovi (vína všeho druhu). V deníku ztratil trochu kil, vlasů a nervů. Po životním osudovém pohlavku však našel znovu „mladickou svěžest“. Ve svém „druhém „životě“ hodně cestuje a svým koníčkům gastronomii a fotografování se věnuje profesně naplno. Nejhlubší stopy v jeho srdci zanechává božská Kréta. A také znovu mění dres a začíná pracovat ve svém posledním zaměstnání vydavatelství Astrosat.
2004 – Na sklonku svého profesního života jede na plný plyn na vlně dobrého jídla pití a zážitků z cizích krajin, o které se dělí se čtenáři přílohy deníku Bohemia v redakci Top víkend magazinu. Kromě toho externě spolupracuje s Asociací kuchařů a cukrářů České republiky a přispívá do dalších časopisů mj. Šťastného Jima, Květů, Korene apod. Přezdívky, které dostával v průběhu doby od svých kamarádů počínaje z jičínského „sokoláku“ Kid (dítě Západu), přes vysokoškolskou Karbisie (Karbanátek) či redakční Girgio Mevaldinio (gastromafián a boss přes koření) odpovídaly jeho životním etapám.
Kontakt: j.mevald@centrum.cz, mobil 605 512 725
