2014 – Na Krétě…z pohledu příteleTomáše Vondrovice -básníka a překladatele, dramaturga a textaře.
Miss Kréta pózuje Jiřímu Mevaldovi (100 +1)
…na Krétě zanechal své srdce – a dobře udělal. Stalo se to před mohými léty, vím o tom, protože jsem byl přitom. A tak také vím, že nesmírná pláň modrého moře a hloubka azurových nebes, bezpočet hvězd za noci, po ránu slunce i luna současně nad hlavou, stejně jako staré kmeny stříbrných oliv a drnkavé zpěvy hřbetů vln (i nitra taveren!) – to všechno se do toho jeho srdce vejde. A do očí, ve kterých pořád žhne slunce.
A taky se těm očím nabízí – jako děvče, které se rádo fotografuje – tisíce námětů: od portrétů místních i nemístní(ý)ch kamarádů, kterých tam má za leta pěknou řádku, přes mlsné kozy a opilé čmeláky, až po – pochopitelně – všemožné hostiny z místních specialit. On to prostě nemůže nefotit.
A pak je tu ještě jeden důvod, proč tu jeho srdce bydlí. Tím druhým, neméně živým a trvalým, je jeho milovaná Jarmilka – která (podobně jako moje Eva) odešla k blaženým bohům poněkud před námi, a které tu Jířík každoročně nosí z agory náruče plné růží. Svěřuje je moři, to je dopraví za obzor, a občas mu je s příbojem zase vrací, jako tajný, nenápadný polibek.
Tak Jiříku, ať je těch růží tolik, co nekončících vln mirtosského příboje. Neboť růží není nikdy dost.
Více o jižní Krétě v knížce: Tomáš Vondrovic: Otlučený zázrak.
Fotografie – Kréta
